České sladkosti mají překvapivě dlouhou a bohatou historii, která sahá od středověkých perníkářských cechů až po masovou výrobu cukrovinek ve 20. století. Vývoj chutí i surovin ovlivnily politické změny, hospodářské krize i dostupnost kakaa a cukru. Připomeňme si, jak se sladké pochoutky proměňovaly v době Rakouska-Uherska, první republiky i socialismu – a co skutečně jedli naši rodiče a prarodiče.
Od medového perníku k prvním čokoládovnám
Historie sladkého mlsání u nás sahá až do 12. století, kdy se objevily první zmínky o sladkém pečivu. Cukr byl tehdy neznámý, a tak hlavní roli hrál med. Tehdejší „pekaři sladkostí“ z něj vyráběli například turecký med nebo perník. Skutečná revoluce ale přišla v 19. století se vznikem prvních továren na cukrovinky a čokoládu, z nichž některé pamatovaly ještě Rakousko-Uhersko a naplno se rozjely za první republiky.
Zlatá éra: Když bylo Československo čokoládovou velmocí
V meziválečném období zažívalo Československo svůj sladký sen. Stalo se třetím největším zpracovatelem kakaových bobů na světě a kvalitou svých výrobků směle konkurovalo i proslulému Švýcarsku. Ve 30. letech zde fungovalo přibližně 180 továren na čokoládu a cukrovinky, přičemž největší z nich byl slavný Orion. Čokoládový a cukrovinkářský průmysl tehdy patřil mezi nejvýznamnější odvětví celého potravinářství.
Hubená léta: Válka a přídělový systém
Druhá světová válka zasadila sladkému průmyslu tvrdou ránu. V roce 1939 byl zaveden přídělový systém na kakaové boby a cukrovinky. Výroba celočokoládových bonbónů a čistého kakaa byla dokonce zakázána. Povolena zůstala jen výroba plněných čokolád a malých balení. Po válce se situace zlepšila jen mírně – dávky čokolády byly omezeny pouze na děti do 18 let. Přesto se výroba udržela a díky lepšímu zásobování než za první světové války dosahoval obrat stále úctyhodných čísel.
Mlsání za socialismu: Lentilky, tatranky a sójové řezy
Po znárodnění řada původních značek zanikla, ale ty nejlegendárnější přežily díky své silné tradici. Mezi ně patřila i továrna DELI v Lovosicích, která se po válce proslavila například sušenkami BeBe. Mnohé sladkosti, které dnes vnímáme jako typicky socialistické, měly svůj původ už za první republiky. Atlasky, lipo, lentilky, sojové řezy nebo tatranky se staly symbolem jedné éry. Nedělaly radost jen dětem v Československu, ale byly také důležitým exportním artiklem v rámci východního bloku.
Návrat ke kořenům po roce 1989
Sametová revoluce přinesla konec státního monopolu a návrat soukromého podnikání. To vedlo k oživení tradičních receptur a vzniku nových značek, které se často inspirovaly úspěšnými výrobky z minulosti. I dnes tak na pultech obchodů najdeme známé dobroty jako lentilky, kaštany, BeBe nebo fidorky. Některé z nich se vrátily na trh díky obnovení původních českých výrobců, jiné díky tomu, že je pod svá křídla převzaly velké mezinárodní firmy.
Příběh českých sladkostí ukazuje, jak politické a hospodářské změny ovlivňovaly nejen dostupnost, ale i samotný pohled na mlsání. Dnešní spotřebitelé tak v obchodech nacházejí nejen moderní novinky, ale i nostalgické návraty k chutím, které provázely dětství jejich rodičů a prarodičů. A právě toto propojení generací je na naší sladké historii to nejzajímavější.
Zdroj: Poznátsvět.cz, Santa Barbara Chocolate, Seznam Médium, Český rozhlas Karlovy Vary, Muzeum čokolády a marcipánu Tábor
